Příspěvek z podzimního semináře APV konaného 24. 11. 2017.
Povinné předškolní vzdělávání pětiletých dětí, individuální vzdělávání v posledním povinném ročníku předškolního vzdělávání, čtenářské, matematické a digitální gramotnosti, vzdělávání dětí mladších 3 let a nedostatek předškolních pedagogů, to jsou jen některé z aktuálních otázek, které zajímají mateřské školy teď a tady.
Neběhej a nemluv aneb kočárek a dudlík.
Většina zákonů a vyhlášek je dána mateřským školám na hraní.
Poslední povinný ročník předškolního vzdělávání
Jak ukázaly letošní zápisy, které poprvé přijímaly předškoláky do posledního povinného ročníku předškolního vzdělávání (PPRPV), někteří z rodičů nesplnili svou povinnost a k zápisu s dětmi nepřišli. Většina mateřských škol, kterým zřizovatel stanovil spádovou oblast, znala přesné počty a jména dětí, které se k zápisu nedostavily. Někteří zřizovatelé požadovali, aby mateřské školy samy aktivně vyhledávaly, oslovovaly a vysvětlovaly rodičům jejich povinnosti. Stát by měl jasně stanovit kompetence jednotlivých právních subjektů, které mají zajišťovat a dohlížet na naplňování zákona o povinném předškolním vzdělávání dětí v posledním ročníku před vstupem do základní školy. V těchto kompetencích by mělo být jasně řečeno, že mateřská škola není povinná vyhledávat a přesvědčovat zákonné zástupce ke splnění jejich povinností, protože to není v její kompetenci a nemá na to kapacity.
Další poznatek z letošních zápisů pětiletých dětí je, že je nutné předpokládat nárůst podpůrných opatření. Mateřské školy by se měly připravit na obtížnosti vzdělávání dětí, které byly až dosud mimo jakýkoli vzdělávací systém a jsou nějakým způsobem vyloučeny ze společnosti. Převážná část pětiletých dětí, na něž se vztahuje povinnost předškolního vzdělávání v jejich posledním a mnohdy zároveň i prvním roce předškolního vzdělávání, bude potřebovat podpůrná opatření alespoň 1. stupně. Část těchto dětí přichází již k zápisu s doporučením pedagogicko-psychologické poradny a další část s odkladem školní docházky a to už je aspirace na 2. a vyšší stupeň podpůrných opatření. Mateřské školy by se měly zaměřit na děti, které v pěti letech poprvé nastupují do vzdělávacího procesu. Věnovat jim a jejich rodinám zvýšenou pozornost. Nezařazovat je všechny do stejné třídy, pokud to bude možné, a počítat s jistými adaptačními problémy. Mezi další doporučení pro práci s rodinami těchto dětí patří užší a především intenzivnější spolupráce s pedagogicko-psychologickými poradnami, se sociálními pracovnicemi, odbory školství a orgány ochrany a péče o děti. Vzhledem ke krátkosti (1 školní rok) období, které budou mít mateřské školy k dispozici, by neměly spoléhat jen na sebe a své vzdělávací a výchovné možnosti. Pedagogové by si v prvním měsíci předškolního vzdělávání měli připravit plány podpůrných opatření a pracovat s nimi společně s rodinami. Stanovovat si jeden až dva jednoduché a krátkodobé cíle a pravidelně se zákonnými zástupci mluvit o jejich naplňování.
Mateřské školy by neměly rezignovat na svou úlohu při vedení individuálního vzdělávání
I přesto anebo právě proto, že se individuální předškolní vzdělávání smrsklo na pouhý záznam o tom, že se zákonný zástupce dostavil ke kontrole individuálního vzdělávání, neměla by mateřská škola rezignovat na svou vzdělávací funkci. Mateřská škola by měla individuálně seznámit všechny zákonné zástupce se svým školním vzdělávacím programem a s kompetencemi, kterých by měl předškolák dosáhnout při ukončení předškolního vzdělávání. Mateřská škola by měla předat zákonným zástupcům třídní vzdělávací program pro poslední ročník předškolního vzdělávání v písemné podobě. Kontrola výsledků individuálního vzdělávání v 11. nebo 12. měsíci roku, by mohla proběhnout např. jednodenním zařazením dítěte do hlavní vzdělávací činnosti, při které budou přítomni zákonní zástupci, pedagog a ředitel mateřské školy. Z pozorování chování a jednání dítěte provede mateřská škola písemný záznam, jehož pare převezme a podepíše zákonný zástupce. Součástí záznamu budou, pokud to bude situace vyžadovat, navrhovaná opatření pro pokračování individuálního vzdělávání, protože ukončit jej ředitelka školy může jen když se zákonný zástupce dítěte nedostaví ani v náhradním termínu k ověření kompetencí (§ 34b odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb. v platném znění).
„Jakkoli nelogicky to zní, není možné ukončit individuální vzdělávání dítěte pouze na základě nedostatečných znalostí a dovedností dítěte prokázaných při ověření, protože taková možnost ze zákona nevyplývá.“ (Ondřej Andrys, UN č. 35, str. 13)
Vzdělávací projekty
Pokud se týká zařazení konkrétních mateřských škol do různých, státem nabízených projektů, má jistě ministerstvo školství relevantní informace o tom, kolik mateřských škol využívá šablony nebo pracuje v rámci operačního programu Věda, výzkum, vzdělávání. Pokud bude stát cítit potřebu, může cíleně pracovat s těmi mateřskými školami, které se k žádnému z výše uvedených projektů nepřihlásily. Na tomto místě je ale potřeba připomenout, že mateřské školy mají právní subjektivitu a právo a povinnost stanovit si svůj školní vzdělávací program a případnou profilaci samy.
Když se konečně mateřské školy dostaly větší finanční podporu do oblasti dalšího vzdělávání pedagogů, není koho vzdělávat.
Pandořinu skříňku předškolní výchovné péče o dvouleťáky v mateřské škole, už nelze zavřít
Je nesmyslné požadovat po mateřských školách, aby osvětově působily na zákonné zástupce dětí mladších 3 let a přesvědčovaly je o nevýhodách celodenního předškolního vzdělávání těchto dětí v podmínkách, které nabízejí. Pokud se zákonný zástupce rozhodne, na základě svých osobních důvodů (materiálních, výchovných, existenčních, etických apod.) dítě ml. 3 let přihlásit k předškolnímu vzdělávání, není mateřská škola tou správnou institucí, která by ho měla přesvědčovat o nevhodnosti takového rozhodnutí. Stát by měl mateřským školám, ale především sám sobě pomoci v tom, že přestane prezentovat mateřskou školu jako jedinou, nejlepší a nejvhodnější školskou instituci pro péči o děti mladší 3 let a začne takto prezentovat rodinu.
Není v možnostech státu a v zájmu zřizovatelů snížit počty dětí ve třídách mateřských škol v těch lokalitách, kde poptávka stále převyšuje nabídku. Ředitel mateřské školy nemůže snížit kapacitu a tím snížit počty dětí na třídách na vyhláškových 24, když poptávka po místech převyšuje nabídku. Žádný ředitel nemůže jít proti zřizovateli a zřizovatelův zájem je vyhovět všem žádostem svých občanů. Stát by společně se zřizovateli měl zajistit dostatečnou kapacitu mateřských škol a do té doby, než tak učiní, dát ředitelům mateřských škol zákonnou možnost jak odmítnout přijmout k předškolnímu vzdělávání dítě mladší 3 let.
Stát by neměl na ředitele mateřských škol přenášet zodpovědnost za přijímání dětí mladší 3 let a zároveň je činit odpovědným za nevytvoření (personálních, stavebních, bezpečnostních a materiálních) podmínek pro péči o ně. Pokud má mateřská škola kapacitu, musí přijmout dítě mladší 3 let, protože nemá zákonný důvod pro jeho nepřijetí. Vytvoření všech podmínek, které jsou nezbytné pro výchovně-pečující činnost o děti mladší 3 let je dlouhodobější proces, který nelze zvládnout od zápisu do začátku školního roku. Mateřské školy musí reagovat na aktuální situaci ve společnosti a to za provozu a možností, které jim stát, potažmo zřizovatel poskytuje. Výsadní a nejpodstatnější úlohou státu je poskytnout dostatečnou vzdělávací nabídku pro všechny předškolní pedagogy (nejen ty, kteří se na svou profesní dráhu připravují), kteří si s její pomocí rozšíří své profesní kompetence o věkové zvláštnosti psychomotorického vývoje dětí mezi 2. a 3. rokem věku. A dále poskytnout mateřským školám mzdové prostředky pro přijímání pedagogů a pečovatelů do tříd výchovně pečujících o děti mladší 3 let. Zřizovatelé se, tam, kde to umožňují stavební podmínky, budou aktivně podílet na rozšíření a zvětšení prostor sloužících k výchovné péči o děti mladší 3 let a na materiálním dovybavení tříd vhodnými didaktickými pomůckami a hračkami.
Stát by měl snížit počet dětí na třídu z 24 na 20.
Mateřská škola není hlídací koutek v obchodním centru
Dvě až tři stránky inzerátu ve všech červnových vydáních Učitelských novin jasně a srozumitelně vypovídají o naprostém nedostatku předškolních pedagogů v terénu. Příčin této situace je několik. Rozšiřující se kapacity mateřských škol, nízké finanční ohodnocení spojené s vysokou zodpovědností a jakási těžko definovatelná obecná nechuť vystudovaných nastoupit do pracovního procesu. S posledním fenoménem je spojené i tzv. objevení pedagogického talentu po mateřské. O profesi učitelky v mateřské škole se zajímají uchazečky, které neabsolvovaly talentové přijímací zkoušky na střední pedagogické školy a vystudovaly jiné obory a to mnohdy právě proto, že se tzv. „talentovek“ obávaly. Po rodičovské dovolené zjistily, že je jejich profese nenaplňuje a líbilo by se jim pracovat s dětmi. Zahajují tedy nové studium, pedagogického směru a přicházejí se ucházet o místo učitelky v mateřské škole. Různé druhy kombinovaných studií pedagogik všech věků a směrů, ze kterých vycházejí kvalifikovaní absolventi ke všemu, ale odborníci ani na jednu z disciplín je pak, podle jejich vlastních slov, na práci předškolního pedagoga nepřipravují.
Stát by měl konečně zrušit středoškolskou kvalifikaci a po předškolních pedagozích požadovat vyšší odbornou a vysokoškolskou přípravu.
Mgr. Pavla Kicková (MŠ Dr. E. Beneše, Kralupy n. Vltavou)
