Příspěvek z podzimního semináře APV konaného 24. 11. 2017.
Na sklonku 20. století se v souvislosti se vznikem mezinárodní klasifikace ve vzdělávání ISCED, kterou přijalo UNESCO v roce 1999, nahradil pojem předškolní výchova pojmem předškolní vzdělávání. Znamená „uvedení dětí raného věku do prostředí školního typu“, ve kterém fungují „různé typy vzdělávacích programů, určené pro děti předškolního věku“ realizované ve státem financovaných mateřských školách, začleněných do vzdělávací soustavy.
Východiskem pro stanovení cílů předškolního vzdělávání v České republice je osobnostně orientovaný model, který respektuje přirozené potřeby dětí a sleduje optimální podmínky pro jejich rozvoj. Strategický základ v realizaci procesu vzdělávání představuje RVP PV, který vymezuje horizonty předškolního vzdělávání.
Vzdělání je společenská hodnota, s níž jsme v neustálém styku a konfrontaci. Dítě od narození v rodině a později v mateřské škole (i kdekoliv jinde ve svém okolí) zaznamenává chování lidí, jejich přání, touhy, názory a hodnoty, které uznávají. Podle toho, jak s nimi souhlasí a jak jim rozumí, je napodobuje a popřípadě se s nimi ztotožňuje. Individuální zážitky a zkušenosti, sledované názory a postoje se sjednocují a ladí s kodexem obecně platných společenských norem, které reprezentují vzdělání.
Vzdělání je jednou ze základních hodnot, které může jedinec svou soustředěnou činností a snahou dosáhnout. Značná část této hodnoty vzniká nezáměrným působením z nahodile získaných životních dojmů a zkušeností. Z hlediska výchovy je důležité záměrné seznamování s obecně platnými a uznávanými poznatky a normami lidského chování.
Výchovné cíle předškolního vzdělávání závisí na tom, jak společnost vnímá hodnotu dětství. Teprve na konci 19. století a v průběhu 20. století společnost dítěti porozuměla a ocenila jeho schopnosti. Značným podílem k tomu přispěly mateřské školy.
Představy o cílech, obsahu i podmínkách předškolního vzdělávání se vyvíjejí a mění. V každé době existují rozdíly mezi názory rodičů, pedagogů, politiků a ekonomů, mezi zájmy soukromými a veřejnými. Pedagogové a filozofové zdůrazňují obecně lidsky rozvíjející a kultivující vzdělávání, to znamená široce pojatou přípravu. Přístup politiků a ekonomů je více utilitární a pragmatický. Doporučuje směřovat vzdělávání především k tomu, co bude dítě potřebovat bezprostředně (příprava na vstup do školy). Pokud jsou rozvojové cíle a kompetence v obou případech smysluplné, jasně formulované a vzájemně harmonizované, nemusí působit kontraproduktivně.
Předškolní vzdělávání má vytvářet předpoklady dítěte k tomu, aby ze své pozice přijalo svět, kterému rozumí a v němž se může mezi ostatními uplatnit podle svých sil a schopností. Výchovné působení má pro ně být výzvou, aby na sebe dokázalo klást nároky a nespoléhalo se, že bude vedeno a směrováno.
Předpokladem pro přiměřeně stanovený cíl a obsah předškolního vzdělávání je důkladná znalost dítěte. Současná odborná literatura dokáže popsat dnešní dítě z hlediska fyziologického, motorického, psychického i sociálního. Zjišťuje mimo jiné, že dnešní dítě se mnohdy nedokáže bez problémů vyrovnávat s nároky, které jsou na ně kladeny.
Mateřská škola musí sledovat, zda je současná vzdělávací nabídka přiměřená potřebám a možnostem předškolního dítěte. Rovněž by měla znát, jaké záměry a očekávání má rodina, protože přístup rodiny a mateřské školy se někdy shoduje a doplňuje, mnohdy ale dochází k rozporům.
Předškolní vzdělávání je přirozený proces, který má naplňovat všechny potřeby dítěte a vytvářet podnětné podmínky pro učení v nejširším slova smyslu. Mělo by respektovat prožitky a zkušenosti dítěte, jeho individualitu i hranice jeho možností, včetně těch, které jsou dány vývojovými, zdravotními či sociokulturními odlišnostmi.
Klíčová role v předškolním vzdělání náleží učitelce, která umí dítě přesvědčit, že jí na něm záleží, že se na ni může kdykoli obrátit a že bude v každé situaci vždy připravena společně s ním hledat řešení. Její vztah k dítěti je založen na porozumění, nikoli rutině, je spravedlivá a přesvědčivá. Má odvahu hájit právo dítěte na osobnostní rozvoj a umí pro to vytvářet podmínky. Snaží se dítě nezklamat a nevystavovat deprimujícím zážitkům. Musí býti pedagogicky odvážná, to znamená, že se umí, pokud je třeba, postavit na odpor necitlivým požadavkům, které nerespektují zájmy, potřeby a specifické zvláštnosti předškolního dítěte.
doc. PhDr. Eva Opravilová, CSc.
