V pátek 19. ledna 2018 se v aule Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy konalo 18. odborné setkání, které tradičně zorganizovala Asociace předškolní výchovy v úzké spolupráci s katedrou primární pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a pražskou pobočkou České pedagogické společnosti.
Významný neuropatolog, spisovatel a publicista František Koukolík si připravil poutavou přednášku na zajímavé téma O smyslu života. Odborné přednášky s následnou diskuzí se zúčastnilo přes 180 posluchačů. V aule Pedagogické fakulty UK byli přítomni nejenom členové Asociace předškolní výchovy a České pedagogické společnosti, ale také zaměstnanci, studenti a absolventi PedF UK. Mezi hosty bylo možno zahlédnout zástupce MŠMT, Národního ústavu vzdělávání, ČSI, OMEP, redaktorku Učitelských novin atd. V auditoriu byli přítomni zástupci pedagogických fakult, kde je akreditován bakalářský obor Učitelství pro mateřské školy, ale také zástupci fakultních mateřských škol a velké množství učitelek a učitelů mateřských škol.
Odborné setkání zahájil předseda pražské pobočky České pedagogické společnosti PhDr. Michal Zvírotský, Ph.D., který ze zdravotních důvodů omluvil předsedkyni APV PhDr. Janu Kropáčkovou, Ph.D., a připomněl určitou číselnou symboliku setkání. V roce 2018 se jedná o 18. setkání.
Přednáška posluchače inspirovala kriticky přemýšlet a uvažovat v souvislostech. Bezprostředně po přednášce následovala odborná diskuze, kterou moderoval dr. Michal Zvírotský s Mgr. Annou Smolíkovou z katedry primární pedagogiky. Poslední otázka, ke které dr. Zvírotský vyzval v rámci odborné diskuze, musela být položena tak, aby odpověď dr. Koukolíka byla optimistická. Posluchačka položila následující odpověď: „Co vám v životě dělá největší radost?“ Dr. Koukolík bez zaváhání odpověděl stručně: „Poznání“.
Pro osvěžení si dovolujeme připomenout jednotlivá předchozí témata osmnácti odborných setkání, které dr. Koukolík s radostí připravuje speciálně pro příznivce oboru předškolní pedagogiky:
- O ženách a mužích (23. 1. 2003)
- Agrese – násilné chování (13. 6. 2003)
- Vztah mezi mozkem a chováním (13. 2. 2004)
- Vývoj dětského mozku (červen 2004)
- Pravý a levý mozek – lateralita (1. 2. 2005)
- Sociální mozek (25. 1. 2006)
- Vzpoura deprivantů (12. 1. 2007)
- Citový mozek (18. 1. 2008)
- Lidský mozek a jeho duše v roce (16. 1.2009)
- Religiozita (15. 1. 2010)
- Politický mozek (14. 2. 2011)
- „Druhý a nejspanilejší z bohů…“ (13. 1. 2012)
- Mozek a jazyk (11. 1. 2013)
- Mozek a stres (17. 1. 2014)
- Autismus (16. 1. 2015)
- Kritické myšlení (22. 1. 2016)
- Časté neurovývojové poruchy (13. 1. 2017)
- O smyslu života (19. 1. 2018)
V rámci ohlédnutí za zajímavou akcí přidáváme jednu aktualitu. MUDr. František Koukolík, DrSc., byl 15. března 2018 pasován Rytířem lékařského stavu. Významné ocenění mu předal prezident České lékařské komory v Tereziánském sále Břevnovského kláštera. Titul „Rytíř lékařského stavu“ je pravidelně udělován jedenkrát do roka pouze jedné osobnosti české medicíny, která výkonem své lékařské praxe či vědeckou činností významným způsobem přispěla k rozvoji a popularizaci medicíny a která se svým morálním jednáním stala příkladem a vzorem pro své kolegy. O udělení titulu rozhodují demokratickým způsobem samotní lékaři, členové České lékařské komory.
Více informací se můžete dozvědět na stránkách lékařské komory.
Výbor i celá členská základna gratulujeme dr. Františku Koukolíkovi k získání rytířského řádu a těšíme se na příští 19. setkání v lednu 2019.
PhDr. Jana Kropáčková, Ph.D.
Anotace přednášky O smyslu života
Po smyslu života se ptají filosofové, mají to v náplni práce. Ostatní lidé si tuhle otázku kladou v průběhu dospívání, ve stáří a při střetu s velmi těžkou životní událostí. Otázka smyslu života se většinou překrývá, aniž si to plně uvědomujeme, s otázkou smyslu světa. Máme-li si na ni odpovědět, je dobré vědět, odkud jsme přišli, kde jsme, kdo jsme a kam jdeme. Odpovědi jsou úměrné současnému poznání a to není uzavřené. Odpovědi jsou tedy neúplné a mohou za nějakou dobu vypadat jinak. Přišli jsme z největšího světa. Žijeme v periferní části jedné ze sta miliard galaxií – každá z nich má také stovky miliard hvězd. Naše těla jsou z popelu nejstarších hvězd. Stejně jako vše kolem nás je tvoří kvantové události. Jak souvisí tento nejmenší svět s největším světem vesmíru, známo není.
Jsme živí, jsme větvička v keři nejsložitějšího světa. Vyvíjí se tu asi 3,8 miliardy let. V hlavě máme mozek, nejsložitější systém ve známém vesmíru. Mozek je nástroj přizpůsobování neboli adaptace a objevování neboli heuristiky. „Programují“ ho geny a proměny zevního prostředí, je dědictvím celé živé minulosti a výsledek všech proměn přítomnosti, které zvládne. Kam jdeme? Vyšli jsme z kosmické přírody a vrátíme se tam, jako jedinci i jako druh. Jaký to všechno má smysl?
Je nutné se nejprve zeptat, co máme pojmem smysl na mysli. Smysl života je pocit, který vzniká interakcí nepoškozeného mozku s prostředím. Objevuje se v průběhu dospívání, má poznávací, citovou a sociální složku, vyvíjí se různou rychlostí, do různé šířky a hloubky celý další život. Smysl života je proces, nikoli trvalý stav. Smysl života je možné popsat přírodovědeckým a humanistickým modelem. Přírodovědecký model říká: existuje největší, nejmenší a nejsložitější svět. Zvířata i lidé v nich vyhledávají časové následnosti a příčinné souvislosti. Pochopení může, nebo nemusí být adaptivní. Mozek je vynikající systém, nicméně z řady důvodů dělá chyby. Humanistický model říká, že smysl má činit dobro, dělat správné věci, kooperovat, milovat, být rodičem, empatizovat, mít sebe-přesah, být tvořiví, zvládat moc. Všechna tato pravidla života, který má smysl, mají svá mezení, někdy připomínají nůž o dvou ostřích. Řadu lidských stavů doprovází pocit ztráty smyslu světa i života. Dá se tomu předejít. (František Koukolík, 2018)
